G

4. november 2016 at 7:09
Zase jsem se přestěhovala.
Tak jak jsem před rokem přejela Německo a usadila se v Holandsku tak to stejný se stalo teď.
Akorátže místo přes Německo to bylo přes Brusel, Oceán, New York, celý United Snakes of America až do Californie.

Ale ještě předtím než Vás zasypu slunečníma fotkama, vás zasypu fotkama z velkýho jablka. A ještě předtím, než vás zasypu jablečnýma fotkama, musím něco napsat, protože k New Yorku mám co říct, jenže nevím pořádně jak to sdělit, takže to možná nebude dávat smysl.
Nedokážu popsat ten pocit, když letadlo přistálo v Newarku a já vykoukla z okýnka a on tam byl. New York. Rozeznala jsem Empire State Building a One WTC úplně mi poskočilo srdce. Ten den jsem z New Yorku viděla jen toto. Obrysy mrakodrapů, ale já byla šťastnější než kdy jindy. Dorazila jsem na hotel a tam bylo všechno přesně jak známe z filmů. Úplně všechno. Obrovská postel. Takový ty vozíky na kufry. A na chodbě vozík se všema možnýma čistítkama, co používá pokojová služba a má tam zapíchlou Americkou vlaječku. A ráno nás budila recepce telefonem. :D
No a druhý den jsme jeli do New Yorku (hotel byl v New Jersey). A tady byl zas ten pocit. Nepopsatelnej pocit, když jsem viděla, jak se New York přibližuje. A najednou jsem viděla Sochu Svobody a najednou to a tamto a já nevěděla, kam se dřív dívat a všechno mi připadalo zajímavý a jen si teď na to vzpomenu, tak se mi chce brečet, jak senzační to bylo a zase mám ten pocit. Takovej zvláštní pocit, fakt nejde popsat. Možná je to pocit, kterej máte, když se vám splní váš největší životní sen? Asi jo.
A teď se mi vybavila další vzpomínka. Když jsme po celým dni jeli zpátky na hotel. Už byla dávno tma a New York se zase zdaloval. A najednou se nad New Yorkem vynořil měsíc. Nebyl už úplně v úplňku, ale nebyl to ani úplně srpek, byl tak napůl. A hrozně zajímavý mi přišlo, že nad New Yorkem ten měsíc vypadal větší. Přímo obří. A já to nevyfotila. Nic by z toho nebylo a já si radši ten pohled snažila co nejvíc vrýt do paměti. Byl to jeden z nejnádhernějších momentů v mým životě.


Jako bych se dostala do Přátel.
 

F

4. october 2016 at 15:06
Tak jsem zase na skok tady.

E

3. september 2016 at 10:45
Článek po méně než měsíci.
FAMFÁRY.

Nejdřív fotky z Prahy, kde jsem byla něco vyřizovat, ale taky jsem se pak flákala s Weili. Měla jsem dilema, jestli fotky dát barevně, nebo černobíle a na popud Weili je sem dávam (většinou) černobíle.
 


D

12. august 2016 at 22:13
Letošní léto je hrozně divný. Hrozně chladný. Doufám, že to nezní, že si stěžuju, to vůbec. Spíš naopak. Jenom je to fakt hrozně zvláštní. Nepamatuju si, že by v půlce srpna byla tráva takhle zelená. Vždycky bývá žlutá a spálená.
A jestli se nudíte, podívejte se na Moderní popelku s Hilary Duff. Určitě to znáte, jen jste na to zapomněli jako já. A já se na to za poslední měsíc podívala třikrát, moc mi to chybělo a chybí mi i to bezstarostný léto v roce 2009.
Šla jsem si koupit Panadol a zjistila jsem, že stojí jen 21,- Kč.
A pokud si chcete koupit hodně alkoholu, ale nechcete vypadat jako alkoholici, kupte k tomu dárkovou tašku a ještě líp i nějaký přáníčko. Všichni si pak budou myslet, že to někomu kupujete jako dárek. Věřte mi.
A vždycky se všechno vyřeší. A vždycky je všechno nakonec dobrý.
Váš život se může změnit ze dne na den. Z horšího na lepší. Ale i z lepšího na horší. Tak si to pamatujte a užívejte si co máte. Nežijte jen v přesvědčení, že váš život je na nic a že by mohl být lepší a že byste chtěli to a to. Uvědomte si, že byste taky nemuseli mít nic. A řekněte svým blízkým, že je máte rádi. Já to nikomu neříkám, nedokážu to říct, ale řeknu. Udělám to. Je to důležitý. A dejte jim pusu a obejměte je.
A pokud nenajdete písničku, která vystihuje vaše pocity a váš život, napište ji sami. A zapisujte si poznatky a nápady. A kreslete si.

Jo a sny se fakt plní.
A tady ta první fotka je věnována Weili.

C

19. june 2016 at 19:14
Čtvrt roku zase v čmoudu a já zase nemám skoro žádný fotky. Nebo novinky.
Teda, udělala jsem řidičák a našla si práci, ale to jsou takový samozřejmosti.

A jsem líná, ale to je taky taková samozřejmost, to snad ani nemá cenu psát.

B

4. march 2016 at 21:23
Modleme se, ať je tohle poslední várka fotek z Holandska.


A

29. january 2016 at 22:08
Rok 2015 byl pro me rozhodně zatím nejzvláštnějším rokem.
Byla jsem s Terkou v kině na Hobbitovi 3, obhajovala jsem maturitní práci, naši se odstěhovali do Holandska, byla jsem poprvé na plese, viděla jsem zatmění Slunce, byla jsem podruhé na plese, zvládla jsem poslední zvonění, úspěšně jsem napsala písemné maturity, proflákala jsem svaťák, obkecala jsem maturitu, jela jsem za našima do Holandska, ukázala jsem se na maturitním večírku, jela jsem k babičce a přespala jsem u tety, koukala jsem na Pushing Daisies, přečkávala horký léto, jela jsem do Prahy, jela jsem na týden na brigádu, přivítala jsem naše zpátky doma, plánovala jsem řidičák, plánovala jsem jet do USA, plánovala jsem jet do UK, všechno jsem zrušila, byla jsem na historických slavnostech, jela jsem parním vlakem k babičce, sledovala jsem zatmění Měsíce, byla jsem v Olomouci na pohovoru s prací, odstěhovala jsem se do Holandska, poznala jsem spoustu lidí, nabrala googolplex zkušeností, vystřídala jsem práci, našla nové kamarády, začala si trošku užívat život.

A tady je můj rok ve fotkách:

Stitches.

23. november 2015 at 16:53
Přestěhovala jsem se do Holandska!
A bydlím v sýru.
V Goudě.
Pořád tu prší. A tím pořád myslím doslova každý den. Aspoň 10 minut denně.

Ještě jsem nebyla pořádně ve městě a to jsem tu už skoro měsíc. Chodím jen do obchodu a zpátky, je to asi 2 a půl kilometrů. A ještě jsem ani neochutnala místní goudu.

Ditmas.

22. october 2015 at 14:19
Žiju, jen nefotím.
Není pořádně co, jen se flákám a koukám od začátku na Teorii velkého třesku.
Ale včera jsem byla v Olomouci. Takže mám pár fotek z Olomouce.

Woods.

27. july 2015 at 19:04
Prázniny letí jako voda, mám za sebou příšernou brigádu, která ale aspoň byla v krásné přírodě. Přežívám horka, ale jen stěží. Uklízím pokoj, vyhazuju starý testy a sešity, prodávám učebnice. Za peníze z učebnic si kupuju tuny ovoce a oblečení. Koukám na hvězdy. Fotím Měsíc. Skládám rubikovku. Přemýšlím o budoucnosti. Snažím se, abych si moc nestěžovala, život jde dál, vždycky se všechno nějak vyřeší, vše co je horký, jednou vychladne, jakoukoliv rýhu v písku vítr zahladí. Možná vám moje filozofování nedává moc smysl, ale mě dává naději a upevňuje mi růžové brýle na nose.

Seek, then,
No learning from the starry men,
Who follow with the optic glass
The whirling ways of stars that pass.

.